Alkehol - Česká beer-rocková kapela

Česká punk/rock/metalová legenda, pivní úderka Alkehol, vydala na sklonku roku 2010 svou již v pořadí celkově 15 desku, s jejímž názvem „Pojďme se napít“ a „pivním mozkem“ na titulní straně bookletu nás zcela jasně zve na 46 minut dlouhou projížďku svým chlastacím světem.

Na úvod by myslím bylo dobré zmínit, že každý nový nosič tohoto kvarteta je vždy vděčným soustem pro valnou část kritiků, kteří ho povětšinou, tak jako u drtivé části těch předchozích (vyjma kultovního debutu samozřejmě a možná také druhé řadovky), absolutně strhají a na samotné kapele nenechají nit suchou.

Pakliže budeme brát v úvahu pouze jakousi uměleckou hodnotu CD a hudební kvalitu songů, tak asi právem. Zkusme se však ale dnes společně podívat na tvorbu Alkeholu i z trochu jiné stránky. Čekají vůbec fanoušci tohoto pivního komanda nějakou tu výše zmíněnou „uměleckou hodnotu“, která je některými kritiky zmiňována? A další pravidelný povzdech recenzentů je – má vůbec smysl takovouhle hudbu produkovat? Proč ji kluci tvoří je zcela zřejmé. Prostě je baví a dělají s ní radost nejen sami sobě, ale hlavně početnému zástupu svých fanoušků, o čemž svědčí fakt, že skupina prodává stále poměrně velká množství CD a to i v době jejich všeobecného celosvětového úpadku a navíc se jako jedna z mála našich kapel může pochlubit stabilně vysokou návštěvností svých koncertů. To, že prakticky omílá pořád dokola pár akordů je třeba brát jako fakt, který buďto můžete nebo nemusíte akceptovat, záleží jen na vás. Muzika Alkeholu prostě taková byla, je a předpokládám, že i nadále bude a určitě to není tím, že by pánové neuměli lépe hrát, svůj um už ostatně dostatečně prokázali v dalších kapelách a projektech, ve kterých působili či působí. Co se týče souborů podobného ražení, tak fans se většinou striktně dělí na dva tábory – na ty, co jejich tvorbu nenávidí a na ty, kteří ji milují. Já sám ani nemiluji ani nenávidím, ale akceptuji a respektuji. Svým osudem mi kapela částečně připomíná jinou českou bigbítovou legendu Katapult, kterému též kritici vyčítali jednoduché až směšné popěvky a po vydání LP je vždy zadupali do země.

Abych se ale vrátil k danému tématu tohoto článku, kterým je recenze CD, tak je třeba uvést, že aktuální fošna obsahuje celkem 15 fláků v tradičním pivně – rock – punkovém duchu z autorské dílny osvědčeného a nezaměnitelného tandemu Ota Hereš – Petr „Kuna“ Buneš (spoluautorem jednoho textu je Tonda Rauer), největší peckou z celé kolekce je pro mě skladba „Koryta“, jejíž text se opírá do našich „skvělých“ politiků, k dalším stěžejním věcem určitě patří songy „Zmaštěnej“, „V teple v pekle“ nebo „Na konec světa“. Texty se samozřejmě stále točí kolem chlastu, mejdanů + ta výše zmíněná politika. Opět musím pochválit kvalitní zvuk nahrávky, Alkehol tentokráte využil služeb studií Citron a ČNSO č.2 Blue Velvet, zvučil a mixoval osvědčený Standa Baroch, mastering provedl sám velký (či spíše široký, úsměv) Tonda Rauer. Součástí CD je i obrazová stopa zachycující pobyt kapely ve studiu.


Takže, abych tu recenzi (vím, místy je to spíše polemika než recenze) nějak uzavřel, berme Alkehol takový, jaký je, jde zde především o zábavu, pokuď chcete zapařit a pobavit se u toho poslechem či případně i zpěvem jednoduchých, snadno zapamatovatelných vyřvávaček, tak určitě vřele doporučuji, zklamáni nebudete, pakliže jste třeba skalní fans prog nebo art rocku, tak se tomuto nosiči raději vyhnětete obloukem (úsměv).

Hlavně není třeba přehnaně moralizovat a kázat, myslím, že toho si všichni v normálním životě užijeme až běda. Muzikou se přece chceme bavit nebo ne? Keep Smiling!

Hodnocení autora: 6

Autor: Mikael
zdroj: www.fobiazine.net